Tetovací strojek a jeho historie
Zajímá vás, kdo vlastně vymyslel první tetovací strojek? Když jsme v péči moderních tetovacích salonů, asi nám to přijde úplně neuvěřitelné, ale i tetování má svou historii a profesionální tetovací strojky nebyly vždy samozřejmostí. Tetování se zalíbilo už před skoro pěti tisíci lety Maorům nebo Polynésanům, na dnešní dobu skutečně bronzové primitivní náčiní k tetování používali i starověcí Egypťané. Tetování henou bylo velmi moderní ve staré Indii, pravlastí moderního tetování je také Japonsko, kde na přelomu letopočtu vrcholila éra vyznavačů stylu Irezumi. Práce tatérů trvala dlouhé hodiny, vpichy do kůže byly prováděny jehlou s dřevěnou násadkou pro lepší manipulaci. O moderním přístupu však můžeme hovořit až u vynálezu Thomase Rileyho z roku 1891…
Stroj se šesti jehlami, který výrazně usnadnil práci, byl patentován v prosinci 1891
Elektrická jehla, která tetuje na svou dobu nevídanou rychlostí. Patent Thomase Rileyho změnil svět, pozdější vylepšení pak vedla k tomu, že mohla pracovat najednou až šestice jehel. Ještě před tímto patentem se proslavil i vynález Thomase Edisona – elektrické pero (1876). To původně mělo kopírovat dokumenty pro podnikatele s rychlostí až padesát úderů za vteřinu. Rotační elektromagnetický stroj s pohonem na baterii, který usnadní kancelářskou práci a připraví vmžiku šablonu dopisu nebo letáku. Když byl vynalezen v této době i předchůdce dnešní zubařské vrtačky, bylo už určitě načase, aby světlo světa spatřil první elektrický tetovací stroj v podání vynálezce Rileyho.
Ten si totiž všiml, že Edisonovo pero nemusí jen kopírovat dokumenty, ale bylo by možné jej využít i pro aplikaci inkoustu do kůže. První originální tetování v západním světě pak bratranci Samuel O´Reilly a Thomas Riley připravili v roce 1903. Další průkopník, Charles Wagner, který vytvořil řadu tetování (nejen) své ženě, sestrojil o další rok později cívkový tetovací stroj. Ten se dodnes používá v tatérském průmyslu vůbec nejčastěji. Cívkové strojky byly hlučné, nastavovat je také musel manuálně mimořádně zručný člověk. Cena tetování však byla i díky tomu poměrně nízká a nabízely i dlouhodobou životnost. Elektromagnetický proud ze dvou cívek, který dodává energii kladívku s jehlou, síla vpichu se reguluje speciálním šroubkem – vlastně dost jednoduché zařízení, že?
Rok 1929 přinesl velký zlom, ctihodný občan města Detroitu Percy Waters si nechal patentovat další tetovací stroj. Ten využíval dvě cívky v jedné rovině s rámem, jehla uměla řezat i plastové šablony. Po padesáti letech si na patentovém úřadu Kanaďan Carol „Smokey“ Nightingale nechal zaregistrovat další z převratných novinek v oboru. Muž, kterému jeho první tetování udělala matka už v jedenácti letech, sestrojil důmyslné elektrické zařízení, určené dle vyznění patentu pro tetování lidí i zvířat. Tetovací strojek byl mnohem rychlejší, jehla mohla proniknout bezpečně ještě hlouběji, zvolený symbol pak směl být propracován o mnoho důkladněji než kdy dříve…
Rotační tetovací strojek v podání Manfreda Kohra spatřil světlo světa v sedmdesátých letech
Když se řekne rotační tetovací stroj, znalcům světa tetování se vybaví rok 1978 a také osoba německého profesionálního tatéra Manfreda Kohra. Tetovat se u něj nechali významní umělci a osobnosti sedmdesátých let, novinka v oboru měla větší zásobník inkoustu a kvalitní elektromotor. Rotační strojky jsou poměrně drahé a neoplývají dlouhou životností, výměna jehel je ale otázkou několika vteřin – a především – neváží ani zdaleka tolik, jako jejich předchůdci. Miniaturní motor také zajišťuje maximální plynulost oproti cívkovým strojkům.
Dnešní tatérské studio je vybaveno nejméně dvěma cívkovými stroji, které se starají o linky (kontaktní obvod nemá více než dva milimetry, v případě linkového tetovacího strojku jde o velmi jemnou práci) a vybarvení/vystínování výsledného motivu, ještě před několika desetiletími však byla výbava o poznání menší. Moderní náčiní umožňuje precizně řídit hloubku jehly, ale i rychlost a sílu aplikace – výsledný obraz může být takřka dokonalý.
Na přelomu milénia se objevil první pneumatický tetovací strojek, o patent požádal jistý Carson Hill. Tento nástroj vyniká mimořádnou lehkostí, pohání jej vzduchový kompresor. Pozdější nutná sterilizace pak nevyžaduje demontáž, což je naopak běžné u cívkových strojků, údržba se tak ještě o něco usnadnila.
Mají vůbec ještě mechanické strojky budoucnost? Určitě ano, neboť na ně nedá spoustu umělců v oboru dopustit. Dá se říci, že opravdu zručný člověk dokáže vytvořit díky moderním mechanickým strojkům umělecké dílo doslova na počkání. Nabízí se ještě jeden argument – proč nemít na ruce nebo zádech nádherný originál? Byla by určitě škoda nechat vše na šablonách a počítačích, ať už jsou sebepreciznější…
Bez tetovacích strojků to hodně bolelo, tetování ale bylo módou všech světových kultur
A jak se tetovalo v době, kdy ještě neexistovaly tetovací strojky? Zkrátka, šlo to stylem – „co dům dal“. Kaktusové trny, ostré škeble, kosti ryb, nože, odštěpky kostí nebo prošití kůže speciální obarvenou nití, jako to používají dodnes Eskymáci. V historii se používalo nejčastěji černé tetování, za pomoci popelu ze dřeva nebo sazí, jako první nepochybně přišli s barvou do světa tatérů Japonci, kteří využívali s úspěchem koření kurkumu nebo purpur.
Nakonec, jisté tetování podstoupil i slavný „Muž z ledovce“, zvaný též Ötzi, už před pěti tisíci lety. Znamená to, že bylo celkem běžné nechat se tetovat i mezi prehistorickými obyvateli Evropy. Tetování sloužilo pro náboženské obřady, ale mělo i funkci jakéhosi amuletu – rozhodně nešlo o pouhou ozdobu. Na ostrově Borneo si například nechali lidé tetovat už před tisíciletími prsty na rukou, tetování je mělo ochránit před nemocemi.
V době, kdy tetování v Evropě zakázala papežská bula (Hadrián, 787) kvůli neustálému spojování s pohanskými kulty, došlo k velkému rozmachu tatérského řemesla v Asii, a především pak Japonsku. Ledy se prolomily v sedmnáctém století, námořník William Dampher přivezl do Londýna silně potetovaného obyvatele Polynésie, na kterého Britové pohlíželi se směsicí hrůzy a obdivu. Mladík vyvolal v obyvatelích Ostrovů velké nadšení, i šlechta ráda přijala novou módu a podstupovala na svou dobu velice bolestivé vpichy tatérskou jehlou. To vše však změnil Samuel O´Reilly a jeho elektrický tetovací strojek v roce 1891 – méně bolesti v kombinací s tím, že práce půjde tatérovi mnohem lépe od ruky…